Před třiceti lety nabyl účinnosti zákon, na jehož základě bylo zřízeno pět nových českých vysokých škol. Součástí této pětky byla také Slezská univerzita v Opavě, čímž byl naplněn sen řady obyvatel českého Slezska mít na svém území vysokoškolskou instituci, která by přispěla k rozvoji tohoto regionu. V této souvislosti je nezbytné připomenout, že naše univerzita byla z této pětky jedinou, která vznikla de facto na zelené louce, což je z mého dnešního pohledu malý zázrak, o čemž mne přesvědčily i vzpomínky řady pamětníků, kteří se o zrod naší univerzity zasloužili a jež jsem jako rektor univerzity v uplynulých letech z jejich úst vyslechl.  

Vyjdu-li zejména ze vzpomínek „otců zakladatelů“, pak musím konstatovat, že vznik Slezské univerzity nebyl procesem, jenž by se dal přirovnat k procházce růžovou zahradou. Ba naopak, byl to proces velmi složitý, v němž, kromě již výše zmíněných neústupných „otců-zakladatelů“, kteří přes všechny obtíže neopustili svou ideu vybudovat ve Slezsku novou vysokoškolskou instituci, sehrála významnou roli také Masarykova univerzita. Její první polistopadový rektor prof. PhDr. Milan Jelínek, CSc., byl výrazným podporovatelem vzniku Slezské univerzity, a právě její Akademický senát v roce 1990 zřídil dvě nové fakulty, jež se následně staly základními stavebními kameny nově vznikající univerzity. Těmito fakultami byla Filozofická fakulta, jejíž sídlo bylo situováno v Opavě, a Obchodně podnikatelská fakulta, jejímž sídlem se stala Karviná, přičemž, jak jsem již naznačil výše, ani v jednom z těchto měst v minulosti žádná vysokoškolská instituce nesídlila.

Možná se v této chvíli zeptáte, proč ta urputnost a snaha vybudovat novou univerzitu, která ve skutečnosti nemá na co navazovat. Odpověď na tuto otázku je poměrně jednoduchá. Od nově vzniklé Slezské univerzity se očekávalo, že bude významně přispívat k řešení demografických, sociologických a v podstatě i ekonomických problémů celého slezského regionu, jenž se na počátku 90. let minulého století jevil jako jeden z možný problémových regionů tehdejšího Československa. Ohlédnu-li se zpět, pak jsem přesvědčen o tom, že se univerzitě, resp. jejím akademickým i neakademickým pracovníkům dařilo a de facto i nadále daří tato očekávání naplňovat, což jen dokladuje to, že to obrovské množství energie, které museli vynaložit všichni ti, kteří stáli u zrodu Slezské univerzity, nebylo vynaloženo nadarmo.    

Slezská univerzita v Opavě se tak za posledních 30 let stala pevnou součástí českého vysokoškolského prostředí a našim cílem je si tyto tři dekády jejího života připomenout.

A co říct závěrem? Snad jen to, že naší univerzitě přeji i do dalších 30 let ono tradiční Quod bonum, felix, faustum, fortunatumque sit (Nechť je to k dobru, štěstí, blahu a zdaru).

doc. Ing. Pavel Tuleja, Ph.D.