Mezinárodně uznávaný fyzik, ředitel Fyzikálního ústavu Slezské univerzity v Opavě, vysokoškolský profesor Zdeněk Stuchlík se v Galerii Opera v Ostravě představuje tentokrát jako aktivní umělecký fotograf. Po delší přestávce se k fotografování s velkou vášní i dravostí vrátil před několika lety. Ve fotografii je naprosto svobodným tvůrcem, nepodléhá komerčnímu tlaku ani trendům. Jeho výrazný autorský rukopis je vlastním uměleckým stylem, který si pojmenoval magický kubismus. Své dílo prohlubuje do duchovních, sociálních, psychologických východisek, které rozvíjí v souladu se stylem svého dosavadního díla. Je obrazovým vypravěčem snových příběhů. Stuchlíkova práce vede k poznávání překvapivého obrazu reality, ale i toho, co se odehrává v nás.

Konkrétní místa z okolí svého bydliště a pracoviště autor přetváří do anonymních a univerzálních scén. Tak jako řada dalších umělců je fascinován estetikou průmyslových objektů, proto v jeho snímcích nacházíme komíny, obilní sila, stožáry vysokého napětí… Oblíbeným námětem jsou i prvky sakrální architektury. Z nekonečné množiny motivů se naučil vybírat ty, které jsou pro jeho záměry nejvýmluvnější. Opakovaně se vrací na tatáž místa a z těchto drobných výletů se stávají rituály. Samotné fotografování je pro autora vnitřním uspokojením a silným prožitkem. 

V poslední době se u Stuchlíka prohloubil zájem o živé modely, které v jeho podání tvoří nejsilnější obrazy celého autorova díla. Bytosti na fotografiích jsou kladné i záporné, expresivní i intimní. Vznáší se v prostoru jako andělé, přestože jsou zahaleni v temném hávu. 

Stuchlíkova fantazie je nekonečná. Využívá originální vizuální metafory, spojení krásy a hrůzy, rozmanitosti světa a života. Navrací se k základním životním myšlenkám. Harmonicky propojuje imaginativní a ideové sdělení. Divák je vtahován do fantaskních příběhů tajemných zjevení. Je mu předkládána taková podoba světa, která je pro něj překvapivá. 

Autor se na svět dívá dvěma prizmaty – vědeckým a uměleckým. Poznává a interpretuje svět exaktními fyzikálními metodami a uměleckými fotografickými experimenty. Vědecké, intelektuální a filozofické zázemí tak vědomě promítá i do své tvorby. Od matematických výpočtů uniká do městské i přírodní krajiny, aby se ponořil do intenzivní tvůrčí práce. Předkládá obraz světa v hluboké výtvarné stylizaci.

Mezi uměleckou a vědeckou tvorbou Zdeňka Stuchlíka lze sledovat určité principiální paralely. Používá obraz jako imitaci fyzikálních dějů, které jsou všude kolem nás. Čerpá ze dvou základních zdrojů – prostoru a času a staví je do těsného sepětí. Současně naplňuje fyzikální čtyřrozměrný prostor – trojdimenzionální obohacený ještě o čas, který je v jeho fotografické tvorbě klíčový. Pořízení každé fotografie věnuje mnohem více času než jiní fotografové. Využívá totiž delší expozice, než je běžné. Jeho obrazy tak nejsou výřezy okamžiků, ale časového plynutí. Můžeme rovněž nacházet vizuální asociace s vesmírem – jeho nekonečnost i konkrétní tvary – souhvězdím, mlhovinami, mléčnou dráhou…  

Autor ve své tvorbě vyzkoušel více přístupů. Podstatnou část jeho práce ovšem tvoří principy čerpající z pohybové neostrosti, kterou autor dociluje svých obsahových záměrů. Snímky naplněné dynamikou se zdají být na první pohled několikanásobnými expozicemi, ve skutečnosti jde o nemanipulované technicky prosté obrazy pořízené jediným stiskem spouště. Většina motivů se principem autorova fotografování dostává do centra pozornosti. Ve své práci promyšleně pracuje s tlumeným světlem a výsledkem jsou esteticky citlivé obrazy se střídmou barevností a pastelovými odstíny. V době, kdy ve fotografii všeobecně převládají konceptuální přístupy, Zdeněk Stuchlík záměrně prohlubuje výtvarnou fotografii, která je ale vlastně také konceptuální. Obratně pracuje na hranici abstraktních i konkrétních forem. Jeho způsob záznamu mu umožňuje pevné spojení s obsahem, čímž dosahuje pozoruhodné mnohovrstevnatosti.

Text: Ondřej Durczak

 

Zdeněk Stuchlík (1950) pochází z Karviné. Je profesorem teoretické fyziky a astrofyziky. Několikrát byl děkanem Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Nyní je ředitelem Fyzikálního ústavu Slezské univerzity v Opavě, kde založil vědeckou školu. Zabývá se relativistickou astrofyzikou, zkoumá vlastnosti černých děr, neutronových hvězd a superspinarů a fyzikální procesy v extrémně silných gravitačních a elektromagnetických polích v těsné blízkosti těchto exotických objektů. Věnuje se i problematice temné energie a temné hmoty určujících charakter evoluce celého vesmíru. Intenzivně fotografuje, pozornost soustřeďuje na synergii vědeckých a uměleckých postupů, rozvíjí tvůrčí směr nazývaný magickým kubismem. Stuchlíkovy fotografie byly otištěny v jeho autorské monografii Hledání souvislostí. Podoby a proměny fotografií Zdeňka Stuchlíka (Ostrava: Ostravská univerzita, 2007, text Svatava Urbanová) a v několika tištěných katalozích výstav. Mimořádný ohlas zaznamenaly také jeho autorské fotografické výstavy.